Terasa má v létě sloužit jako místo pro snídani, večerní posezení nebo odpočinek po práci. Jenže během horkých dnů se z ní snadno stane prostor, kde se člověk po několika minutách raději vrátí dovnitř. Rozpálená dlažba, přímé slunce a stojící vzduch dokážou pobyt venku znepříjemnit i tehdy, když teploměr neukazuje extrémní hodnoty.
Příjemnější prostředí přitom nevzniká jediným opatřením. Nejlépe funguje kombinace zastínění, správného proudění vzduchu, vhodného vybavení a podle podmínek také ochlazování odpařováním vody.
Začněte tím, co terasu během dne ohřívá
Největší rozdíl často udělá omezení přímého slunečního záření. Slunečníky pomohou u menšího posezení, u větších teras dávají větší smysl markýzy, pergoly a venkovní rolety. Důležité není pouze zastínit stůl a židle. Pokud se několik hodin rozpaluje celá podlaha i stěna domu, nahromaděné teplo se do okolí uvolňuje ještě večer.
Při plánování stínění proto sledujte pohyb slunce během celého dne. Místo, které je zastíněné dopoledne, nemusí být použitelné od čtyř hodin odpoledne. U západně orientovaných teras bývá právě pozdní odpoledne nejproblematičtější.
Svou roli hrají také materiály. Tmavá dlažba, kovový nábytek a některé druhy umělých povrchů se na slunci silně zahřívají. Pokud terasu teprve stavíte případně rekonstruujete, stojí za to myslet nejen na vzhled povrchu, ale také na to, jak se bude chovat během červencového odpoledne.
Nechte vzduch proudit
Zastíněná terasa ještě nemusí být příjemná, pokud na ní stojí teplý vzduch. Pomáhá proto otevřené uspořádání prostoru. Plné boční stěny pergoly sice chrání před větrem, zároveň však omezují přirozené proudění.
U již hotové terasy lze proudění podpořit ventilátorem. Ten samotnou teplotu vzduchu nesnižuje, proudící vzduch však zlepšuje odvod tepla z povrchu těla. Při rozmístění nábytku proto stojí za pozornost i zdánlivé detaily. Velká skříň, vysoká zástěna nebo hustě osázená stěna na nevhodném místě dokáže přirozený průchod vzduchu výrazně omezit.
Rostliny pomáhají, ale potřebují správné místo
Zeleň patří na terasu nejen kvůli vzhledu. Vyšší rostliny a popínavé druhy vytvoří částečný stín a zakryjí povrchy, které by se jinak přímo zahřívaly na slunci.
Ani zde však neplatí, že čím více zeleně, tím lépe. Husté osázení kolem celého posezení někdy omezí proudění vzduchu. Praktické bývá soustředit rostliny tam, kde zachytí slunce a vytvoří stín, a ostatní strany nechat otevřenější.
Při extrémních vedrech myslete také na samotné rostliny. Květináče se vysušují rychleji než půda v zahradě a některé nádoby se na slunci výrazně zahřívají. Zalévání je proto vhodnější ráno a večer než během nejteplejší části dne.
Když samotný stín nestačí
Na otevřené terase se nabízí také chlazení odpařováním vody. Princip je jednoduchý. Při odpařování voda odebírá teplo okolnímu vzduchu. Právě na tomto principu pracuje také vodní mlha, při které trysky rozptylují vodu do drobných kapek.
Výsledek ovlivňuje teplota, vlhkost vzduchu i samotné provedení systému. Odpařovací chlazení obecně funguje lépe při nižší vlhkosti vzduchu, protože voda se za těchto podmínek snáze odpařuje. Ve velmi vlhkém počasí je jeho účinek omezenější.
U terasy je důležité rozlišovat také způsob rozprašování vody. Jednodušší nízkotlaká mlžítka se připojují přímo k vodovodnímu řadu, například zahradní hadicí. Vysokotlaké systémy používají čerpadlo a vytvářejí výrazně jemnější kapky. U vysokotlakého řešení je tlak až 70 barů a je zaručené rychlé odpařování jemné mlhy bez zanechávání mokrých povrchů.
Právě velikost kapek je na terase podstatná. Cílem není kropit lidi, stůl nebo podlahu, ale dostat vodu do vzduchu v takové podobě, aby se co největší část odpařila ještě před dopadem na okolní povrchy.
Pozor na vítr a umístění trysek
Ani dobře navržené ochlazování nebude fungovat stejně za všech podmínek. Silnější vítr odnese rozprášenou vodu mimo prostor terasy, zatímco při úplném bezvětří a vyšší vlhkosti se voda odpařuje pomaleji.
Proto záleží na umístění trysek. Na zastřešené terase se zpravidla umisťují po obvodu nebo do vyšší části konstrukce tak, aby mlha směřovala do prostoru a nekropila přímo sedící osoby. Alternativou vedle pevné instalace na pergolu jsou také mobilní ventilátory s vodní mlhou, mlžicí sloupy nebo mlžné brány.
U pevného systému je vhodné před instalací sledovat, odkud na terasu nejčastěji fouká a která část prostoru potřebuje ochladit. Jinak se snadno stane, že technika ochlazuje záhon vedle pergoly místo lidí u stolu.
Myslete také na vodu a údržbu
Každý systém s jemnými tryskami potřebuje čistou vodu a průběžnou údržbu. Usazeniny z vody postupně zanášejí malé otvory trysek, což mění způsob rozprašování. Tvrdší voda proto vyžaduje větší pozornost věnovanou filtraci a případně její úpravě. Filtrace vody je důležitou součástí nízkotlakých i vysokotlakých řešení a pro tvrdou vodu se doporučuje odpovídající úprava vody.
Před zimou je zároveň potřeba myslet na vodu, která zůstává v potrubí a dalších částech systému. U složitější pevné instalace se proto vyplatí počítat se zazimováním už při návrhu, nikoliv až při prvních mrazech. U vysokotlakých systémů výrobce počítá se sezónním uvedením do provozu, servisem a zazimováním.
Příjemná terasa vzniká kombinací několika opatření
Pokud je terasa celé odpoledne vystavená přímému slunci, samotný ventilátor problém nevyřeší. Stejně tak nemá velký smysl instalovat technické chlazení a přitom nechat slunce několik hodin rozpálit dlažbu a okolní stěny.
První krok proto představuje omezení přímého slunce. Následuje dostatečné proudění vzduchu a vhodné rozmístění vybavení. Teprve potom dává smysl řešit další ochlazování, například pomocí ventilátoru nebo vodní mlhy.
Takto navržená terasa zůstane použitelná i ve dnech, kdy by jinak většina rodiny nebo hostů raději hledala místo uvnitř domu.